HŘBITOV KLUK PODĚBRADY
Hřbitov Kluk vnímáme jako místo zastavení a kontaktu s nevyhnutelným koloběhem. Vnímáme zde čas v pohybu. Proto pracujeme se stromy jako s prvkem, který propojuje nebe a zem. Vytváříme tiché, klidné a soukromé prostředí pro vzpomínku na blízké.
Do parkově řešené části hřbitova umisťujeme kruhový objekt smuteční síně. Jeho abstraktní forma bez začátku a konce umožňuje plynulé propojení objektu s okolní krajinou.
Kruhový objem smuteční síně situujeme do středu parkově ztvárněné krajiny v rozšířené části hřbitova. Objekt působí jako solitér a nedělí prostor na „přední“ a „zadní“ část. Umožňuje prostoru volně proudit kolem sebe. Tím tlumíme výraznou linearitu řešeného území a vytváříme souvislý prostorový zážitek.
,,Zármutek je jako protáhlé stáčející se údolí: za kterýmkoli z ohybů se před vámi může otevřít zcela nová krajina."
ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ
Objekt smuteční síně včetně navazujících provozů navrhujeme jako jemný, elegantní a odhmotněný prvek. Pracujeme s oblým tvarem kruhového objemu, který skulpturálně artikulujeme „zákusy“ v podobě vstupů a atrií. Tvar doplňuje zakřivená střecha, jejíž nejvyšší bod leží v geometrickém středu půdorysného kruhu. Do tohoto bodu soustředíme těžiště prostoru – rituální místo pro umístění zemřelého.
Jemnost, odlehčenost a světlost stavíme jako základní principy návrhu. Vytváříme nový hřbitov Kluk – klidný a otevřený prostor pro rozloučení. Vedle světlé omítky a bílého cihlového obkladu fasády používáme jako hlavní prvek přirozené světlo. Světlo přivádíme světlíkem ve střeše a přes atria orientovaná k oběma sálům. Princip práce s atrii navazujeme na krajinářské řešení území a podporujeme v něm motiv částečného skrytí.
Zákoutí a neexplicitní vedení prostoru podporují soukromí a intimitu, které v hřbitovních a smutečních místech považujeme za klíčové.
KRAJINÁŘSKÉ ŘEŠENÍ
Pracujeme s pomalým pohybem a vedením ke spočinutí pod korunami stromů. Vysazujeme kvetoucí rostliny tak, aby krátký fyzický kontakt návštěvníka nepoškodil porost.
K místu přistupujeme s pokorou. V sousedství stojí jeden z nejkrásnějších českých hřbitovů a nese jasnou stopu doby svého vzniku. Proto volíme práci s „našlapováním“ a s jemnými zásahy, ne s krajinou rozdělenou ostentativními formálními gesty. Ponecháváme prostor pro postupné odhalování, imaginaci a meditaci. Opíráme koncept o přírodní procesy a spontánní růst ve spolupráci s člověkem, a tím se vyhýbáme logice okamžitého efektu.
Kromě obřadní síně navrhujeme nový prostor jako sedimentační proces. Stavíme prostorový scénář tak, aby zůstal otevřený a dokázal absorbovat proměny v čase.
Návrh řešíme na „zelené“ louce bez významných orientačních bodů, jako jsou mohutné stromy nebo výrazné morfologické útvary. Proto rozvíjíme prostorové ukotvení obřadní síně ve více etapách.
VEGETACE
V první etapě vysazujeme odrostlejší stromy. Umisťujeme je do variabilního, ale čitelného rastru. Postupně s nimi definujeme různé typy prostorů – od otevřených ploch po intimní zákoutí. Pokud se prokáže tendence k rituálnímu sázení, doplníme strukturu o různověké stromy.
Vytváříme živý časový rejstřík, kde růst stromů nahrazuje statický záznam. Propojujeme jednotlivé části sítí dlážděných pěšin, jejichž okraje necháváme postupně rozpouštět do okolí. Vedeme pěšiny nenásilně mezi stromy. Později v sezóně doplňujeme systém dlážděných tras o proměnlivou síť pěšin prosekaných v louce.
Navrhujeme skladbu stromů se silným individuálním charakterem. Jako klíčová kritéria používáme schopnost vytvářet dobře formovaný kmen, relativní rychlost růstu a toleranci místním pedologickým podmínkám.
Mezi navržené dřeviny řadíme břízu, borovici, jinan, planou třešeň a další. Nové formy pohřbívání a připomínání počítají i s rituální výsadbou stromů. Časovou různorodost vývoje chápeme jako živý rejstřík paměti.
Podle individuálních preferencí označujeme místo kamennou deskou se jménem, nebo ho neoznačujeme vůbec. Některé současné hřbitovy označují místo uložení pouze QR kódem.
Hřbitov Kluk patří mezi místa, kde se čas viditelně ukládá. Nese dojem zdánlivé nesmrtelnosti a zároveň funguje jako prostor smíření a vzpomínek. Současný způsob života vytlačuje mnohé rituály zakořeněné po generace. Rituál odcházení se obtížně začleňuje do života „věčného spotřebitele“. Každý nový hřbitov proto otevírá dialog o smrti a o její neukotvenosti v naší společnosti.
To ale neznamená, že ze života zmizí symbolika. Neznamená to ani, že tlaky současné doby rozpustí všechny tradice. Potřeba zasvěceného místa přetrvává, i když se postupně oslabuje fyzická manifestace místa uložení a posiluje nenápadnost a zpřírodnění.
Projekt: 2025
Zastavěná plocha: 615 m2
Řešená plocha: 9 700 m2
Lokalita: Poděbrady, Středočeský kraj, Česká republika
Spoluautor: Ing. Vladimír Sitta
